“Dopis na obláček”
Milý Aleši,
je to neuvěřitelných 10 let, co jsme se rozcházeli na prázdniny s vědomím, že v září se budou studenti připravovat k maturitě z dějepisu za tvého vedení. Bohužel, vše bylo jinak. V den, kdy jsi měl být jmenován čestným občanem Dobříše, přišla ta smutná zpráva.
Vzpomínám na předcházejících 40 let, kdy jsme za totality v kabinetě ”norníků” ještě s dr. E. Rennerem řešili otázky filozofické, pedagogické, ty normálně lidské, ale hlavně politické, do sametové revoluce většinou ilegální. Aleši, vždy jsem obdivovala, jak jsi přirozeně vnímal principy demokracie a neohroženě je po celý život šířil mezi studenty a konečně po revoluci i veřejně realizoval.
Byli jsme moc rádi, že se ti podařilo uspět v konkurzu na ředitele a vytrvalým tlakem na MŠMT prosadit už v roce 1990 založení víceletého gymnázia v Dobříši, a to jako jednoho z prvních ve Středočeském kraji.
Jak jsme byli smutní, když jsi odešel na ministerstvo ve snaze prosadit své ideály v rámci přestavby školských programů a opět se radovali, když ses sice zklamán neúspěchem po několika málo letech vrátil a opět se zaníceně věnoval studentům, ale i svým koníčkům, jako byly překlady anglické poezie a také vlastní tvorba (Slunce nad mraky, Svit duhy, Nové ritornely). Díky tomu mám schovanou útlou knížku tvých vzpomínek na starší kolegy (Před katedrou, za katedrou) a také tvé básně. Další tvou aktivitou byla účast na realizaci českého Pony expresu, se kterým jste se v roce 2001 dostali až na jeho trať v USA.
Aleši, zůstal jsi po celý život skautem, tím stále zvídavým klukem, který nepokazil žádnou zábavu ani recesi. Měli tě moc rádi nejen kolegové, ale tehdejší i bývalí studenti z raných let existence gymnázia, se kterými ses pravidelně scházel na třídních srazech.
Moc nás pamětníků na současném gymnáziu už není, ale myslím, že mohu za sebe říci, že když jsi byl ředitelem, byla to revoluční, svobodná “zlatá doba”, ještě nepoznamenaná přílišnou administrativou, digitalizací a celou řadou jevů, které dnes negativně zasahují do práce školy.
Tak se na tom obláčku měj dobře a shlížej na nás s porozuměním a velkorysostí, které jsme u tebe vždy nacházeli.
Nezapomínáme!
Aleše Vondráčka si můžete připomenout v medailonku zde na webu
související články: vzpomínka 10 let Aleš Vondráček